Home page / Kdo jsme / Z pera True Travel / Cestopis Kapiti Island - pozorování ptáka kiwi
Home page / Kdo jsme / Z pera True Travel / Cestopis Kapiti Island - pozorování ptáka kiwi

CESTOVNÍ KANCELÁŘ TRUE TRAVEL


Cestopis Kapiti Island - pozorování ptáka kiwi

Říká se, že být na NZ a nevidět Milford Sound nebo majestátné sopky je jako na Novém Zélandu vůbec nebýt… Ale což takhle vidět novozélandský symbol – ptáka kiwi? Lze ho vidět v zajetí v malých zoo, ale v přírodě prakticky není šance. Přestože je jeho vyobrazení vidět téměř na každém druhém novozélandském znaku nebo firemním štítě, patří tento malý nelétavý pták k nejvíce ohroženým druhům. Odborníci tvrdí, že během následujících čtyřiceti let kiwi na obou hlavních ostrovech vyhyne, vyjma přísně střežených přírodních rezervací. Jakožto specialisté na Nový Zéland jsme stále hledali místo, kde by šlo ptáka kiwi spatřit živě v přírodě. Před více jak rokem (psáno v roce 2004) jsme objevili malou rodinnou firmu, která pořádá na ostrově Kapiti pozorování těchto tak trochu tajemných ptáků. Proto nyní, kdy jsme opět na Novém Zélandu, jsme toto místo chtěli navštívit, spatřit kiwi na vlastní oči a zjistit, co za tím vším opravdu stojí.

Fotogalerie z ostrova Kapiti

S Johnem, našim průvodcem a obyvatelem malého ostrova Kapiti severozápadně od břehů hlavního města Wellington, jsme byli ohledně plánované návštěvy ostrova písemně v kontaktu už nějaký pátek. Nyní proto stačilo vše potvrdit a mohli jsme vyrazit. Zabydleli jsme se v malebném backpackeru v Paekakariki na Kapiti Coast, na kopci s výhledem na pláž a samotný ostrov Kapiti. Ještě jsme museli navštívit Wellington a zakoupit si u DOC (Odbor životního prostředí - obdoba našeho Ministerstva životního prostředí) povolení ke vstupu do přírodní rezervace. Téměř celé území ostrova Kapiti je totiž přísně chráněné a denně je povolen vstup pouze padesáti vyvoleným (pouze v denní dobu a s časovým limitem). Jen malá část ostrova je v soukromém vlastnictví – právě tam bydlí John a jeho příbuzenstvo a tam se také odehrává noční pozorování kiwi. John je potomkem původních maorských obyvatel ostrova, vyrůstal zde, tehdy ještě na území rodinné farmy a nyní po zřízení rezervace patří spolu se svou rodinou ke šťastlivcům, kteří zde mohou žít.

Kapiti Island by asi nebyl ve středu našeho zájmu, nebýt toho, že na území celého Nového Zélandu bylo jak Maory, tak hlavně evropskými přistěhovalci, zavlečeno mnoho druhů predátorů. Původní fauna a flóra se nedokázala ubránit a mnoho druhů úplně vyhynulo, ostatní se dostaly na okraj vyhubení. Již počátkem dvacátého století si osvícení jedinci uvědomili rozsah této ohromné zkázy. Proto je nyní ostrov Kapiti synonymem ráje na zemi nejen pro ohrožené druhy ptactva, ale i pro zástupce flory. První popis ostrova přinesl německý vědec Ernst Dieffenbach, který navštívil ostrov roku 1839. Sám si poznamenal: „Velice bujná vegetace, která sestává zejména hlavně ze stromů kahikatea, rata a rimu“. Kdyby se vrátil o dvacet let později, asi by byl překvapen, jak velká část lesa je vymýcena. Kácení začalo již v dvacátých letech 19. století a přidalo na intenzitě v jeho polovině s příchodem evropských farmářů, kteří opakovaně les vypalovali. Naštěstí byl ostrov Kapiti roku 1897 prohlášen přírodní rezervací, ale trvalo několik generací, než ostrov dospěl do dnešního stavu a znovu oplývá faunou a flórou. Velká část ostrova, který byl původně z devadesáti pěti procent vyklučen a užíván k pastvě, byla postupně vykoupena za účelem ochrany původní přírody. Přesto na ostrově zůstala domácí zvířata, hlodavci, posumové (viz níže) a další predátoři. Až v osmdesátých a devadesátých letech dvacátého století započal skutečný boj za záchranu kiwi a dalších ohrožených druhů. Jediným způsobem jak je zachovat pro další generace, bylo vytvoření zvláštních rezervací, které jsou zakládány právě na ostrovech, jako je Kapiti. Prvním krokem k úspěšné regeneraci muselo být vyhubení všech introdukovaných živočichů. Mezi hlavní škůdce patřil kusu liščí (známý pod názvem posum). Jeho dvaadvacetitisícová populace byla za jediný den schopna zkonzumovat patnáct tun zeleně. Za tohoto stavu se vegetace neměla šanci regenerovat. Až nepochopitelně efektivním způsobem byli všichni škůdci do konce devadesátých let vyhubeni, a to včetně hlodavců. Pak začalo postupné přemísťování ohrožených druhů z jiných nebezpečných oblastí do tohoto ráje. Přestože šlo o neobyčejně mravenčí práci, výsledky brzo předčily i ty velmi optimistické předpoklady ochránců přírody. Počty ptáků kiwi, slípek takahe, novozélandských holubů, papoušků kaka a dalších druhů rok od roku rostou. Zdejší regenerující se les je tak dějištěm unikátního orchestru, jehož sólisty jsou vzácné ohrožené druhy ptačí říše, které sem byly svezeny ze všech koutů Nového Zélandu.

My jsme se tedy v sobotu ráno vydali autem z našeho bacpackeru na parkoviště lodního klubu Kapiti Boating Club. Zde nás čekal malý katamarán zavěšený na přívěsu za traktorem. Představili jsme se kapitánovi lodi, který o nás již věděl. Předali jsme mu povolení ke vstupu do prostoru přírodní rezervace, on nám na oplátku zase předal povolení ke vstupu na Johnův soukromý pozemek. Ostrov je naprosto izolován od okolního světa, aby nedošlo k opětovnému zavlečení nebezpečných druhů. Proto vše, co je na ostrov přiváženo, podléhá přísné kontrole – stejně jako celý obsah našich batohů, který jsme museli nechat prohlédnout. Poté jsme konečně vyjeli. Traktor odvlekl náš katamarán na moře do hloubky, pak teprve sjel z návěsu a my se vydali přes osm kilometrů dlouhou úžinu. Po čtvrthodinové plavbě loď přistála u břehu ostrova. Všichni jsme se shromáždili pod rozlehlým přístřeškem, kde jsou naučné tabule o Kapiti Islandu. Jménem DOC nás tam přivítal John a k naší padesátičlenné skupince vedl půlhodinovou řeč, věnující se historii a současnosti ostrova, jeho významu a hlavně tomu, co zde můžeme vidět a co je naopak zakázáno dělat. Pak jsme se vydali na túru na nejvyšší vrcholek ostrova. První co nás příjemně překvapilo, byla skupinka papoušků kaka, která se pohybovala v naší těsné blízkosti, pak vzácné slípky takahe – doslova znovuzrození nelétaví ptáci, kteří byli po dlouhou dobu pokládáni již za vyhynulé. Následovala široká škála dalších zástupců ptactva, tak jak jsme postupně zdolávali pětisetmetrový kopec. Bohužel vrcholek byl ukryt v mracích, mohli jsme se pouze porozhlédnout po okolní regenerující se buši a poslouchat ptačí koncert. Ten byl opravdu výjimečný a nedal se srovnat s ničím jiným co jsme kdy zažili v novozélandských lesích, včetně takových míst, jako je Stewart Island nebo Fiordland. Pak jsme sešli zpět na pobřeží a vydali se po místy drsné, ale krásné pobřežní stezce k Johnovi na severní cíp ostrova. Asi po hodince chůze se před námi objevilo nádherné místo. Několik usedlostí se tu schovávalo v nevelkém údolí, sahajícím až do tyrkysově modré zátoky Waiorua Bay.

John nás přivítal kávou a malým občerstvením, mezitím si papoušek kaka, jakoby nic, sedl ke vchodu a po verandě se procházela, také jakoby nic, takahe – prostě idylka. Po večeři a červeném vínu jsme se, již za tmy, vydali pozorovat, nebo spíše hlavně spatřit kiwi. Tento pták žije v páru, obvykle obývá území o ploše cca 7 až 9 hektarů a za nočního klidu hledá potravu všude, nehledě na lidská obydlí. John přesně rozeznal jednotlivé ptačí hlasy, proto teď víme, jaký je rozdíl mezi hlasem samičky a samečka kiwi. Právě podle hlasu jsme se orientovali - vydali jsme se za ním a za chvíli jsme viděli dva kiwi, hledající večeři v posekaném kusu trávy. Nebyli z nás právě nadšení a za okamžik zmizeli v blízkém křoví. V průběhu večera se ozvalo ještě několik kiwi, ale moc štěstí už jsme neměli. Radost nám udělal malý modrý tučňák (little blue penguin) na kterého jsme narazili v manukovém porostu. Krčil se v trávě před námi a dokud jsme na něj svítili baterkou, neodvážil se k útěku – jen se poděšeně ohlížel. Tito tučňáci mají zvláštní, skoro strašidelný hlas a prý hnízdí až dva kilometry od pobřeží. A chvíli poté jsme spatřili třetího, největšího ptáka kiwi. Pak jsme se vydali zpět, přeci jen se blížila půlnoc.

Do druhého dne nás zpěvem vítal tui, místní druh kachny paradise duck a letka papoušků kaka, k tomu bohatá snídaně a vymetená obloha. Ta ale nebezpečně rychle měnila svoji podobu a po snídani jsme byli informováni, že oficiální lodní doprava je vzhledem k vysokým vlnám zrušena. Proto nám John nabídl připojit se k místním, kteří poplují na pevninu malou rybářskou lodí. Plavba probíhala první minuty dobře, ale jakmile jsme se dostali na otevřené moře, začalo jít do tuhého. Vlny už byly větší než garáž a loď mezi nimi létala jako malá bezmocná hračka. Naštěstí zkušený kormidelník věděl jak si najít cestu, takže jsme nakonec dopluli k pevnině. Sice dost vytřesení, zmrzlí a s mozoly na rukou, jak jsme se křečovitě drželi, ale živí a plní úžasných dojmů z víkendu na ostrově jménem Kapiti...

Vlaďka Kennett & Martin Slíva

Poznámky:

Tento článek je z naší návštěvy ostrova Kapiti z roku 2004. Od té doby se les dále zregeneroval, dále se zvýšil počet zástupců vzácné fauny a flóry.

Pták kiwi se česky píše kivi, my se ale raději držíme původního, všeobecně známého názvu.

Koho tento článek oslovil, zejména má zájem o noční pobyt, pak nás kontaktujte a můžeme pro vás vše zařídit, od zajištění pobytu a pozorování kiwi až po zakoupení povolenky ke vstupu na ostrov.

Kontakt: info@truetravel.cz

Ostrov Kapiti, Waiorua Bay, Nový ZélandOstrov Kapiti v podvečer, Nový ZélandObydlí ve Waiorua Bay, ostrov Kapiti, Nový Zéland Lodní přeprava na ostrov Kapiti, Nový Zéland

Z pera True Travel

Vypuštení kiwi do přírody, dobrovolník ochranář, Nový Zéland

Článek Jací jsou Novozélanďané

Jací jsou Novozélanďané - článek na téma povahy, zvyků a charakteristických rysů Novozélanďanů

Nový Zéland | Napier, Art Deco Festival, přehlídka aut

Článek Novozélandská města

Článek na téma "novozélandská města" - viktoriánská architektura, art deco, španělský misijní styl - Nový Zéland, festivaly

Mt Alfred, Glenorchy, Nový Zéland foto

Článek Národní park Mt Aspiring

Národní park Mt Aspiring - článek věnovaný třetímu největšímu národnímu parku, který se nachází na Jižním ostrově Nového Zélandu a je součástí UNESCO.

Francis Burn Viaduct, Port Craig, Fiordland, Nový Zéland

Článek Port Craig

Článek - historie osady Port Craig - Fiordland, Nový Zéland

Pelorus Sound, Marlborough, Nový Zéland

Cestopis Kajakem po Marlborough

Článek o naší několikadenní plavbě po zálivech Marlborough Sounds - Jižní ostrov Nového Zélandu.

Papoušek kaka na ostrově Kapiti, Nový Zéland

Cestopis Kapiti Island - pozorování ptáka kiwi

Ostrov Kapiti - článek o dvoudenní návštěvě ostrova, o pozorování vzácných druhů ptactva včetně kiwi (kivi), takahe nebo papoušků kaka.

Jezero Manapouri, Česká televize, Nový Zéland

Nový Zéland na českých rozhlasových vlnách

Top